Města Ravenna a Comacchio
Ravenna - město proslavené hlavně mozaikami z 5. a 6.stol. Bylo v 5. století po Kr. hlavním městem Západořímské říše. Zažilo i dobytí Ostrogóty a leží zde i mauzoleu císaře Theodorika. Ravennská historie je opravdu bohatá a město je zařazeno do Světového kulturního dědictví UNESCO.
A tady je něco z její historie:
Město Ravenna patří ke „starým“ městům v kraji Emilia - Romagna. Vzniklo nejdříve jako malá nevýznamná etruská osada. Pod římskou nadvládu přešlo město někdy ve 2. století.
Pět kilometrů odsud založil císař Augustus nejvýznamnější starořímský přístav na pobřeží Jadranu jménem Classis. V překladu Loďstvo. Římská flotila tu měla svůj domovský přístav a čítala 250 válečných lodí. Ravenna v té době byla přímo na mořském břehu, ale v důsledku zanášení a vysušování bažin v okolí, je dnes 12 km vzdálena od mořského pobřeží. S mořem je spojena splavným kanálem.
Ve městě dožil i svůj život i germánský král Marobud, byl vychován v Římě a proto znal praktiky svých protivníků Římanů. V Ravenně zemřel kolem roku 34 či 37. Žil tu prý jako ve „zlaté kleci“ plných osmnáct let. Domů se vrátit nesměl po té, co se nechal vylákat do Říma po neshodách se svým protivníkem Arminiem.
Město bylo vybudované podobně jako Benátky na dřevěných pilotách v nepřístupném bažinatém terénu a proto si ho zvolil roku 395 jako své hlavní město západořímský císař Honorius. Itálie tehdy trpěla nájezdy barbarů a Honurius nejprve uprchl do Milána a roku 402 do svého nového hlavního města – Ravenny. Město se dalo velmi dobře ubránit nejen díky blízkému přístavu, ale „hradbami“ se stal nepřístupný kraj močálů a bažin v širokém okolí. Roku 410 dobyli Gótové Řím a ten začal upadat. Tehdy nastal ohromný stavební rozkvět města. Ale bylo to opravdu jen na krátkou dobu. Jako regentka zde vládla Honoriova nevlastní sestra Galla Placida za svého syna Valenciána II. Její mauzoleum patří mezi architektonické poklady města, hlavně svou výzdobou.
Pád města a celé Západořímské říše nastal roku 476, kdy město dobyli ,tak jako Řím předtím, Gótové. Krále Romula Augustula sesadil náčelník Ostrogótů a král tohoto kmene Odoaker (476-493). V Ravenně vystupoval jako patricij. Za své sídlo si zvolil opět Ravennu, po něm nastoupil ostrogótský král Theodorich (493-526), který jako křesťan vychovaný na dvoře v Konstantinopoli, se zasloužil o největší rozmach Ravenny. Vlastně z pověření Byzance dobyl Ravennu zpět. V této době vedle sebe ve městě klidně existovala dvě náboženská učení – ariáni a ortodoxní. Ortodoxní znamenalo pravověrní. Ariáni byli zvlášní sekta. Věřili, že Ježíš Kristus je jen člověk a jeho existence začala jeho narozením a není rozhodně nekonečná. Arián byl též král Theodorich. Jeho mauzoleum patří také k památkám ve městě. Za vlády tohoto krále vzniklo mnoho kostelů a stojí i v současnosti.
Roku 540 bylo město dobyto byzantským vojevůdcem Belisáriem a ovládl ho císař Východořímské říše Justián. Za vlády císaře a jeho druhé manželky Theodory (byla to dřívější nevěstka) došlo ke zničení mnoha památek na ariánské období Ravenny. Dosazený biskup Maximián vytvořil za přispění svého investora poslední zázraky byzantské výstavby. Regenti ( „exarchové“) vládli z pověření byzantských císařů bývalé Západořímské říši. Spíše by se mělo říci - měli vládnout. Ovládali jen malý kousek kolem Ravenny. Nazýván byl Ravennský exarchát. Vláda neměla opět dlouhé trvání a jako by stalo střídání vládců Ravenny jakýmsi pravidlem, byla opět dobyta Langobardy roku 751. A za několik let byla Ravenna opět odejmuta Langobardům a král Franků Pipin Krátký ji daroval papežskému stolci.
Později byl opuštěn i přístav Classe , protože se zanášel a město i přístav byli čím dál tím víc vzdáleni od moře. Ravenna ztratila možnost obchodování s cizinou. Nastalo období úpadku.
Svoje místo v záři slávy zažila Ravenna ještě v období pobytu básníka Danteho, který se sem uchýlil po vyhnání ze svého rodného města roku 1317 a také tu v roce 1321 umírá. Dlouhé údobí zápasů o moc mezi drobnými feudály, papežským státem a Benátskou republikou vyústilo v roce 1431 ovládnutím Ravenny právě Benátčany. Větší prosperitu městu přinesla právě tato krátká nadvláda. V období různých půtek ovládal město i v l. 1297-1441 rod Polenta. To pro zajímavost. Pod nadvládu papežského státu se dostala Ravenna tedy roku 1509. Město bylo vypleněno. Součástí papežského státu zůstala Ravenna a vlastně celá Romagna až do připojení k Itálii v roce 1859. Ještě nesmíme zapomenout na krátkou nadvládu za Napoleona. O všechnu svou starou zástavbu kromě kostelů přišlo město při 2.světové válce. Stala se cílem 166 bombových náletů spojenců v roce 1944. Ale nakonec se dočkalo obnovy a bylo zapsáno do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO roku 1996.
Comacchio je malé "ospalé" městečko, jak se to vezme, jeho 21 000 obyvatel je na naše poměry skoro jako okresní město a právem si zaslouží ozančení "malé Benátky". Leží na laguně Valli di Comacchio - tedy spíš by se mělo říci ma močálech, ve kterých byla hrozba malárií až do poloviny 20. století velmi reálným nebezpečím. Zde zemřela manželka generála Garibaldiho Anita právě na malárii. Stojí zde poblíž Casai Borsetti její památník.
Tak takhle vypadá Valli di Comacchio- mapy.cz
Comacchio leží na jaderském pobřeží asi 30km od Ravenny. Založeno bylo na 13-ti písčitých ostrůvcích mezi mořem a severním okrajem laguny. Krásně je to vidět na satelitním snímku. Opravdu dá se najít na www.mapy.cz a když do vyhledávače zadáte jeho jméno a také trošku budete hledat, uvidíte skoro uzavřenou lagunu připomínající oko a nádherně zelené. Bohužel rozlišení není moc velké a tak nelze rozenat ani město a jeho frakce. V období raného středověku to byl významný přístav, kdy loďstvo tohoto města dokázalo porazit Benátčany ( jejich loďstvo bylo proslulé ) a dokonce zvítězit nad Byzancí. Opravdu připomíná malé Benátky se svými mosty a můstky, mezi nimi je asi nejkrásnější "Tre Ponti", který vybudoval Luca Danesi v r. 1634, a spojuje pět ostrovů. Je složen z vícera ramen přetínajíc křižovatku kanálů. Zde byl také pořádán už onen zmíněný "Týden módy", který přenášela i televize a celebritami se to všude jen hemžilo. Pokud vím, tak se tam mihla i naše modelka Alena Šeredová, která je spíš už více Italka než Češka a Italové ji mají rádi. Kromě toho, že velice dobře znají jméno Pavel Nedvěd, tak stačí zmínit odkud jste a už jsou doma. Hodně našich přátel bylo v České republice, ostatně z Ferrary a z Estensi to není tak daleko 1100 km. Za deset hodin to zvládne i náš autobus. Ale takové hnízdo jako je Rakovník, potažmo Pavlíkov, je pro ně prázdným slovem, třeba taková Plzeň nebo Praha, to je pojem :-)))
"Tre Ponti "
Tak a teď zpět ke Comacchiu a jeho laguně. Laguna je významnou přírodní rezervací. Od moře jí odděluje písečná kosa, v průvodcích tvrdí, že je tam poměrně sladká voda, protože sem ústí jedno z ramen řeky Pádu, ale mě to přišlo stejné a voda byla odporně slaná a její pachuť jsem cítila ještě dva dny potom, co jsme se vrátily z výletu do téhle rezervace. Na jednom ostrůvku je totiž maják a tam se pořádají výlety lodí. Říká se mu "Ostrov lásky". Bylo tam ticho, všude nádherné mušle, ale když jsme je nasbíraly, doma jsme je musely 10x vyvařovat ve slané vodě a pořád páchly rozkladem, zabrala až vonná esence. To jen pro zasmání. Z Porto odjíždí několikrát denně výletní loď a míří právě to téhle rezervace. Je tu plno hražených kanalů určených pro chov ryb a hlavně spousta vodního ptactva a jeho hnízdišť. Bylo k vidění i torzo domu zanesené sem za velké povodně v deltě. V okolí laguny jsou typické barevně natřené rybářské domky a loďky. Všude plno zavodňovacích kanalů a na jednu věc se nedá zapomenout - zápach rybiny. Byl cítit hlavně před deštěm. Jednou při návratu z výletu jsem málem vypadla z okénka auta mého kamaráda. Až po mé bouřlivé reakci na onen odér, se hurónsky rozesmál a dodal něco v tom smyslu, že když jsou v rodině rybáři, nemělo by mi to vadit. Ovšem zapomněl podotknout, že já ryby nejím. Jak už jsem řekla, dříve tu byly rozsáhlé bažiny, ale protože se začaly odvodňovat a rekultivovat, vzniklo území, kde je dnes úrodná a velmi zemědělsky využívaná země. Město Comacchio je známé díky chovu úhořů, kteří se prodávají čerství v rybárnách. Vlastně bych měla dodat, že je to jediné místo v Itálii, kde se úhoři loví. Lov probíhá v okolních lagunách, úhoři sem připlouvají z dalekého Sargasového moře. Kamarádka mi doporučovala, ať je určitě ochutnám, prý je dělají na mnoho způsobů, ale nebyl čas a mezi námi, asi by mě to stálo hodně přemlouvání, abych vyloučila představu ryby. Musím ale uznat, že ryby tu dělají skvělé, přesvědčily jsme se o tom při večeři v restauraci na pláži v Estensi. Vyjímečně jsem neodolala. A nedávném zjištění, když jsem marně hledala rybu jménem anguilla, jsem podle slovníku zjistila, že jsme úhoře opravdu ochutnaly ! Byť je to po více než roce. Bylo mi divné, že nemohu najít v žádné encyklopedii tuhle mořskou rybu a potom jsem v jednom průvodci narazila na vysvětlení. Takže vřele doporučuji ochutnat, jen si připravte trochu více peněz, porce je veliká a nají se z ní klidně tři lidé a cena je do 30 euro.Alespoň ta naše v baru na pláži.
Comacchio - stará tržnice
A teď trošku zeměpisu.Comachcio leží v oblasti nazývané Emilia-Romagna, jednak dílem nazývané podle staré římské silnici a velmi významné a z druhého Romagna. Vysvětlení názvu by zabralo celý odstavec a vlastně celá oblast si zaslouží samostatné vyprávění. Město je součástí provincie Ferrara - nádherného starobylého města s mnoha renesančními paláci a dalšími památkami, tedy téma na další článek. Comacchio se skládá dá se říct z malých městeček a jsou to: Lido degli Estensi-naše prázdninové místečko; Lido degli Scacchi; Lido di Pomposa; Lido di Spina -restaurace IL RAGNO, která je i v průvodcích, rybí speciality, muzeum moderního italského umění Museo Remo Brindisi; Porto Garibaldi -dříve Magnavacca, zde je rybářský přístav a mezi Estensi a Porto jezdí od 6:00 do 23:00 přívoz, za 30 centů, jste na druhé straně raz dva, jinak by vás čekala cesta dlouhá 6 km přes most. V přístavu byl zajat hrdina bojů za sjednocení Itálie generál Giuseppe Garibaldi v r.1849 i se svou manželkou a přítelem Leggerem rakouskými námořníky; San Giuseppe; Lido delle Nazioni; Lido di Volano; Vaccolino; Volania.
Jinak se správně pod Comacchio řadí tzv. Lidi di Comacchio - Lido di Pomposa, Lido delle Nazioni, Lido degli Scacchi, Lido di Volano, Lido degli Estensi, Porto Garibaldi, Lido di Spina - tedy 7 částí.
V okolí Spiny byly při vykopávkách objeveny dvě pohřebiště ze 4.-3.stol př. Kr. a také zbytky etruského osídlení. Nacházela se zde také podle objevených nálezů i řecká obchodní osada. Právě proslulé naleziště starého města Etrusků dalo místu jméno.V městečku je už zmíněné muzeum moderního umění, po Benátkách druhá nejvýznamější sbírka italského moderního umění.
Nedaleko Lido Pomposa je opatství ze 7. století založené benediktiny. V době svého založení leželo na ostrůvku v deltě řeky Pádu. Dnes v důsledku zanášení je už na pevnině. Opatství je ukryté v piniovém háji, ale zdaleka je vidět 50 m vysokou věž-zvonici. Vždyť okolo je jen samá rovina! Podoba , v jaké je dnes opatství, pochází nezměněna z 11.století. Zvonice-kampanila je z r.1063 a je postavena v románském slohu lombardského typu. Uvnitř baziliky je výzdoba románsko - byzantská a fresky z boloňské školy ze 13. a 14.století ( výjevy ze Starého a Nového zákona ) a krásné mozaikové podlahy. A ve střední lodi kostela je nádherná malba od Vitala da Bologna ze 14. stol. Bazilika sama byla rozšířena kolem roku 1000 o vstupní átrium .Je postavena v tzv.ravennském typu. Fasáda je zdobena arabskou keramikou a různě barevnými pálenými cihlami. Opatství patří mezi nejstarší památky v oblasti. V jeho zdech žil a tvořil opat sv. Guido Ravenský ( asi 970-1047 ) a ještě musíme připomenout pro milovníky hudby jeho současníka Guida Aretina (nazývaného též Guido z Arezza, kolem 992-1050 ). Vyvinul základy notového zápisu do čtyřlinkové osnovy. Objevil stupnici a vyvodil z počátečních písmen jendnotlivých veršů svatojánského hymnu názvy tónů. Později byli doplněny do počtu sedm. Jistě každý zná ono "do, re, mi, fa, sol, la, si"
Opatství mělo v roce 1321 slavného obyvatele - Danteho, než odešel na poslední cestu do Ravenny. Naproti opatství stojí Palazzo della Ragione s románskými arkádami. Dříve tu byl soudní dvůr, sloužící k vykonávání spravedlnosti v rámci působnosti kláštera. V současnosti je to sídlo zemědělské školy.
Lido degli Estensi je součástí národního parku delty řeky Pádu. V zimě má sotva 2000 obyvatel, ale v létě to bývá až 50000 rekreantů. Od Spiny, která je v těsném sousedství, je dělí jen jeden z mnoha kanálů zvaných LAGONOVO. A od Porto Garibaldi Estensi dělí kanál Magnavacca. V Estensi je skoro 5 km dlouhá promenáda s replikami románských a římských staveb. Je zde i malý turistický přístav Marina Estensi. Naše oblíbená restaurace Corti di Estensi (Kordy Estensiů) rozhodně nemá jméno po městečku, ale podle šlechtického rodu Estensi, kteří v Česku vlastní Konopiště. Vaří tu skvěle, ceny jsou docela příznivé a jejich gnocchi s mořskými plody jsou neodolatelné. Leží na promenádě, která vede kolem pláží na straně u městečka. Estensi je vzdáleno od Benátek 125 km.
Celé pobřeží s pláží v okolí má délku 27 km .
V Pompose jsou typické vlnolamy, které vypadají jako obrovské kameny, ovšem poněkud moc na přírodninu pravidelné a ve stejné vzdálenosti od sebe. Podobné je to i v Nazioni. Na poznání všech koutů Comacchia bych potřebovala měsíc a ne jen 14 dnů.
Propojení moře s lagunou u Comacchia,Porto Garibaldi
Porto Garibaldi - tak ještě jednou pro zopakování - pojmenované podle generála Giuseppe Garibaldiho. Rybářský přístav. Když se sem vypravíte ve čtvrtek, tak se tu konají trhy, stejně jako každou sobotu v Estensi. Je to všehochuť-potraviny, oblečení, květiny, domácí potřeby, ale i takové věci spíše pro potěchu oka. Najdete tu i třeba i prodávající kempingové potřeby, kosmetiku i šperky. Když si ráno přivstanete a necháte se převést přívozem ( 2005, 2006 -stál 30 centů ) na druhou stranu kanálu, tak první, co ucítíte ,budou ryby. Všude, jejich aroma prostě neutečete. Při březích kanálu kotví spousta rybářských lodí a uvidíte vykládání ryb, někde mají rozložené přepravky s vystavenými rybami a můžete si je rovnou koupit nebo můžete zavítat do nespočetných rybáren podél kanálu, ale pro slabší povahy dopuručuji nic nejíst po ránu, protože někdy je zápach rybiny opravdu k nevydržení. Jinak je to městečko o poznání klidnější než Estensi. Ale i tady je vyhlášená diskotéka, známá po celém pobřeží. Na kanále Magnavacca je ze strany k Estensi právě už i zmiňovaný turistický přístav Marina Estensi. Most do Estensi je vzdálen 6 km a tak, když nestihnete poslední přívoz, máte smůlu a šlapete pěšky těch 6 km.
Zřetelné členění Estensi, Spiny a Porta Garibaldi. To je úplně nahoře, následuje Estensi a nakonec Spina.
Na kanálu mezi Spinou a Estensi se konal v době našeho pobytu i historický průvod -spíš než průvod by bylo asi správné dodat, že se udál na kanále a nakonec byl ohňostroj, bylo to v průběhu už zmíněné "Růžové noci". Jen jsme neviděly všechny akce, protože jsme se právě tenhle den přestěhovaly a už v půl páté ráno jsme odpadly únavou.
Možná se nám poštěstí letos (2007) všechno stihnout. Jedeme v podobném termínu jako loni.
Více informací už jsem nenašla a tak je konec vyprávění o Comacchiu. Jejda - ještě výslovnost: Comacchio se vyslovuje jako Komákijo.Pokud najdu cokoliv, rozhodně bude příslušná informace doplněna. Některé věci jsou popsány i v článku Kraj Emilia-Romagna a Dovolená 2006 - zkušenost k nezaplacení. A kdo chce najít další informace, buď na internetu na těchto adresách - www.wikipedia.cz ; www.emiliaromagnaturismo.it jen ale v italštině, mělo by být údajně i v angličtině; www.wikipedia.it; samozřejmě by se mělo dát najít i spousta informací po zadání příslušného města a koncovkou it či com. A nakonec české průvodce - vyd. Globus -A.Bartoněk - D.Bartoňková - Severní Jadran; vyd. Kartografie Praha - Itálie - severní Jadran, Pádská nížina; nak. Vašut -Merian Live! Emilia Romagna sv .č.27; vyd.Berlitz - kapesní průvodci - Itálie; vyd. Computer Press - Itálie - kapesní průvodce. Tady jsou spíše informace o Ravenně a Rimini, právě tak pouze informace o Ravenně jsou v kapesním průvodci Berlitz-Itálie.Čerpala jsem i z jiných zdrojů. Od přátel a známých. A konečně k fotografiím - tři jsou převzaté z internetu, další z pohlednic. Moje fotografie dosahují bohužel velikost někdy i 12 MB, to je pro článek velmi mnoho.Kromě toho jsou použity i v prezentaci vytvořenou pro známé a kamarády a ta má velikost 100 MB. To je opravdu moc.
Historie Ravenny je popsána ve článečku "Pomocníček též k Ravenně" a další věci ke Comacchiu můžete najít ve všech článcích týkajících se nejen kraje Emila-Romagna, ale i v pomocníčcích či ve vyprávění o našich dovolených.
MŠ.
Komentáře
Přehled komentářů
Možná někoho zmátne, že se vyskytuje v článcích jen názvy ve zkrácené formě - Estensi - místo Lido degli Estensi; Spina či Porto - místo Porto Garibaldi či Lido di Spina. Takováto je místní zvyklost, prostě si to zkracují. A mezi námi - když se trošku zadíváte na podrobnou mapu Irálie narazíte na podobných Lido skoro na každém kroku . a to Lido jednoduše znamená pláž. Podobná střediska vznikala až v padesátých letech, tedy upřesněno, spíše na jejich konci, když se Itálie vzpamatovala alespoň částečně z následků druhé světové války a započal se rozvoj turistického ruchu. A možná jste si všimli v posledních letech, že se Italové vracejí do turistických letovisek právě ve své zemi. A pročpak asi? No, je to stejné jako u nás. Lidi se taky vracejí hodně ke strávení svého odpočinku doma v Čechách. Ano, ano, hádáte správně. Je to o financích. Ceny v Čechách jsou skoro srovnatelné s normální dovolenou strávenou u moře třeba v Itálii. Nevěříte? Tohle není můj postřeh, ale tohle prohlašují už dva tři roky ekonomové a další lidé znalí této problematiky a co si budeme vyprávět, ceny v Chorvatsku už dosáhly cen v Itálii. Jistěže se tohle nedá aplikovat na exotické destinace. A jak asi dopadneme po zavedení eura? No, nic, to musí rozhodnout jiní. Jen co si vyslechneme v Itálii od přátel a známých. :-)))
Opatství Pomposa
(Marie, 2. 8. 2007 20:26)
Když jsem psala tento článek, tak jsem vůbec nepředpokládala, že bych někdy uvažovala o rozšíření a napsání dalších věcí a potom vznikl "Pomocníček k Ravenně" a podobně laděný "Pomocníček ke Comacchiu". Musím se omluvit za tu malou nepřesnost o Pompose, ale všechno je opraveno právě v Pomocníčku. A ještě jsem neměla čas opravit a upřesnit i tento pomocníček. Pomocníčky vznikly ve stavu časového presu několik dnů před odjezdem na dovolenou. Ten k Ravenně jsem psala dva dny před odjezdem do tří do rána. Nejen pro sebe. Prostě si to vyžádali lidé. Je tam několik chyb a též v tomto článku, ale já se spíše v poslední době věnuji své knížce.
Letos jsme byly ubytované ve Spině a tam byl klid. I ten zpěv cikád byl krásně slyšet. Některé věci jsou popsané v dalších článcích.
Děkuji za upozornění. A doplnění. Fotografie z návštěvy Comacchia a Ravenny už mám vytříděné a tak je určitě ve zkratce přidám k pomocníčkům. Ono je totiž někdy těžké získat některé informace. Jen shromáždění informací ke Comacchiu mi trvalo měsíce, tedy spolu k dalším městům a další pořád hledám, takže pokud máte ještě nějaký postřeh, tak budu ráda za email. Oni se totiž průvodce hodně rozcházejí a čerpáno je z devíti různých průvodců a těch dalších zdrojů je nepočítaně. M.
Zajímavé povídání
(Vincek, 2. 8. 2007 10:37)
Před pár dny jsme se vrátili z dovolené prožité v oblasti Comacchia. Město jsem znal již z mých dřívějších návštěv, ostatní členové rodiny tam byli poprvé a byli nadšeni. Jako místo pro ubytování jsme zvolili Lido di Volano. Jednak proto, že při příjezdu ze severu je první , jednak pro to, že je nejlevnější a především pro to, že cestovní kanceláře uvádějí, že tam není žádný noční život a mají pravdu. Všeho všudy dvě hospody, dvě malé prodejny potravin a hraček, jedna trafika a jedna cukrárna a žádná diskotéka. V děvět večer je v celé vsi ticho a jen ojediněle se vyskytne chodec na procházce se psem. Není problém malé děti ukládat ke spaní ve stejnou dobu, jako doma. Provoz na ulicích téměř žádný, takže člověk z moravského města si zde odpočine i od strachu aby dítě nepřišlo k úrazu. K vodě je to asi deset minut procházkou přes piniový lesík. Zbývající Lida jsou podstatně lépe vybavená, možná hezčí, ale to ticho rušené jen cikádami a ptáky tam nějak není.
Město Comacchio je opravdu krásné a našim dětem zcela nahradilo slibovaný výlet do Benátek. Tam se podíváme, až budou větší. Milá je i možnost projížďky lodičkou několika ulicemi. Stanoviště je u Tre Ponti, vstupné dobrovolné. Pantáta v důchodovém věku který naši loďku řídil, má asi smysl pro humor a při prvním odstrčení bidlem spustil: "O solle mio..." ale ve zpěvu nepokračoval. Zůstalo jen u prvního verše.
Z týden dovolené jsme toho o mnoho více nestihli, podívali jsme se do rybářského přístavu v Goru i v Gorinu, a taky jsme si prohlédli opatství Pomposa.
Zde bych měl drobnou připomínku k Vašemu textu. Píšete, že opatství Pomposa je nedaleko Lido di Pomposa. Ono to opravdu není daleko, ale na pěší procházku to není (cca 20 km) Onen kostel s vysokou věží je u hlavní silnice č. 309 poněkud severněji. Mezi ním a stejnojmenným lidem jsou ještě další dvě – Lido di Volano a Lido degli Nazzioni. Pojmenování plážového městečka po kostelu, který není v jeho sousedství je tedy poněkud matoucí, ale pro toho, kdo jej chce najít to snad není problém.
S touto jedinou připomínkou Vám děkuji za zajímavé čtení, které mi spolu s knihou Severní Jadran, Pádská nížina, kterou taky zmiňujete, pomohlo při plánování rodinné dovolené.
Lidi di Comacchio a turistika obecně
(Marie, 2. 8. 2007 21:22)